Někdy je potřeba se podívat zpátky, aby člověk pochopil, že určité věci – jako jsou biologické hodiny, zdravá výživa a nevysvětlitelné znalosti našich poloviček – jsou nadčasové. Tento text vznikl před osmnácti lety, ale ten pocit „vygumování“ v diskuzi se ženou je, hádám, stále aktuální.
Kniha "Dvě tváře měsíce"
______________________________
Tiše se usmála a zadívala se na mne svým andělským pohledem.
„Měl bys dbát na své zdraví, miláčku.“
Neměl jsem chuť na cokoliv dbát.
Šéf mě iritoval, práce mě srala a doma jsem měl typický chaos. Už pár týdnů jsem přemýšlel o dovolené a otázky na svůj jídelníček jsem považoval za zbytečnost.
„Dáš si večeři – například pečené brambory s tvarohem a pažitkou? Chtěla bych tě nějak potěšit, aby ses nemusel ještě zabývat večeří, když máš toho tak moc.“
Ona se nezastaví, usmál jsem se a pohladil ji na zádech.
„Nic nevymýšlej. Dám si tebe, lásko.“
Ano, musí experimentovat, znám ji, ale já měl chuť se milovat, povídat si, žvatlat.
„Víš co, nemám chuť na večeři.“
Úsměv jí zmrznul na rtech. Sára se postavila a začala chystat jídlo. Brambory se jí míhaly v rukou tak obratně, až jsem zapomněl na pracovní vypětí a stres. Plotna se rozzářila a miláček skákal kolem jako sprinter na stometrové trati. Jak já jsem nesnášel vaření!
„Víš, lásko, musíš jíst zdravě a své pochybné nezdravé chutě změníš, to je věc postoje a sugesce. Nenáviděla jsem špenát, a když jsem zjistila, že je dietní a zdravý, vsugerovala jsem si, že ho mám ráda, a od té doby ho miluji. Když jsem byla malá, moje chuťové buňky trpěly a braly ho jako trest.“
Zrovna mi probíhala hlavou návštěva v erotickém obchodě, kde jsme vybírali dárek pro Pavla k narozeninám. Šedá kůra mozková byla asi přetížená hormonálním šokem.
„Lásko, ale já bych se raději s tebou pomiloval.“ Usmála se a krájela pažitku.
„Když budeš chtít zdravé jídlo, začne ti chutnat, protože ono samo o sobě je dobré, to jen my jsme zdegenerovaní,“ usadila mě další průpovídkou.
Přemýšlel jsem, proč vybrala Pavlovi zrovna lubrikační gel. Podle prodavačky to byl ten nejlepší a můj miláček se znalecky usmál. Až příliš znalecky a mě ta vzpomínka vrhala do spirály vnitřních pochybností.
„Hele, proč jsi Pavlovi vybrala lubrikační gel Extáze?“ vypadlo ze mě.
„Ani nevím, znám ho. A ty chceš jíst zdravě, protože chceš být zdravý, teda já chci, abys byl zdravý, a ty mi musíš vyhovět, protože to není nic špatného, co po tobě chci.“
Že bych chtěl být zdravý jsem nevěděl, ale věděl jsem, že já Extázi neznal a s miláčkem už jsem pět let a vlastně nás ani nenapadlo pátrat po lubrikačních gelech.
„Odkud ty znáš lubrikační gel, lásko, a zdravý být nechci, chci být nemocný a chci, abys o mě pečovala.“
„Proč bys měl být nemocný, když můžeš být zdravý? A nesprávnou výživou nepomáháš svému zdravotnímu stavu.“
Něco tají.
Vzrušení mě pomalounku přecházelo a stín pochybností začal vládnout večerní atmosférou.
"Když mi neřekneš, odkud znáš ten lubrikační gel, tak chci být NEMOCNÝ!“
Cítil jsem se ďábelsky mazaný. To byla lest. Sára musí prohrát, na tohle odpověď nenajde. Miláček si v klidu vzal v ledničce tvaroh a začal ho ochucovat a míchat s pažitkou.
„Já vím, že chceš být nemocný, ale to je chorobný, nesprávný postoj, a ten musíš změnit. Já chci zdravého, to je přirozenější než chtít nemocného, ne? Ty chuťové buňky to nebude bolet, jen možná tvoji hlavu, ale to jen do doby, než změníš svůj postoj. Náhodou je radost přecházet na zdravou výživu, protože to tělu prospívá, a to se dokáže radovat, a když ho dokážeš poslouchat, můžeš se radovat s ním. Když se nacpáváš jedy, tělo se zlobí, a pak to odnáší psychika.“
Ona mne vygumovala, úplně vygumovala. To můj miláček umí. Tak jinak. Schoval jsem se jí za zády a čekal na příležitost, kdy se bude věnovat hňácání uvařených brambor s pažitkou a tvarohem.
„BÁÁÁF!“ zařval jsem a chytil ji do náruče.
„Tak ty mi neřekneš, odkud znáš ten lubrikační gel?“, mačkal jsem ji v náručí a líbal.
Smála se a hrozila mi lžící zamazanou od tvarohu.
„Miláčku, nech mě to dodělat, chci, abys to měl čerstvé. Víš co, jdi se vykoupat, uděláme si hezký večer.“
Rezignoval jsem a mlčky jsem odcupital do koupelny. Vodu jsem si napustil horkou a tiše relaxoval ve vaně. Pak mě napadlo, že Sára znala až moc dobře sortiment v tom obchodě. Vždyť hned chtěla zrovna tu značku. Prodavačka se spiklenecky usmála a podala krabičku zpod pultu.
Divné, byli jsme tam se Sárou poprvé.
Jen jsem se uvelebil do sedačky, tak mi Sára naservírovala brambory s tvarohem a pažitkou. Hodně jsem si dochutil zdravou kuchyni pepřem a solí a nepřítomně to do sebe cpal.
„Tak co říkáš, lásko. Vynikající, co! A budeme pokračovat brambory s cibulkou a česnekem, pak začneme s brokolicí, květákem, špenátem. Víš, já chci, abys měl aktivní a zdravé spermie,“ usmála se.
„Nemám chuť na brokolici a spermie mám aktivní až běda.“, přivinula se a políbila mě na krk.
„Ale no tak, ty můj samečku. Zdravá výživa ti neublíží. Potřebuješ energii a spermie jsou mršky, víš, a já tě chci mít zdravého.“
„Ale já nechci bejt zdravej, chci bejt nemocnej a děsně, chápeš! Nechci dlabat brokolici, chci špek a vepřo knedlo zelo a taky chci vědět, odkud znáš ten lubrikační gel, co jsme kupovali pro Pavla!“
Hranice škádlení byla definitivně překročena a nastala fáze likvidační.
„Tak odtud vítr fouká? Miláčku, už mě opravdu nebaví čekat na otěhotnění tolik let. Biologické hodiny tikají! Jsem v nejlepším věku a chci mít taky někdy dítě, malinké, drobné, sladké, chápeš! Jsem ženská!“, tvářila se hodně rozčileně.
„Sáro, chápu, ale nerozumím, jak souvisí brokolice, dítě a lubrikační gel pro Pavla!“
Zamrkala očkama a zatvářila se jako andílek.
„Víš, kdybychom nemohli mít děti, tak bych si musela nechat zmrazit vajíčka a ty spermie. Víš, lásko, já jsem už stará.“
Krev ve spáncích mi začínala bušit jako hokejistovi při nájezdu na branku.
„Sáro, co to meleš o vajíčkách. Já nechci brambory s tvarohem a brokolici, jen mě zajímá, odkud znáš lubrikační gel Extáze?“
Mlčela a tvářila se uraženě.
„Když na mě budeš křičet, tak ti nedám.“
Na psacím stole si pustila počítač.
„A víš, co je nejhorší? No, že než děťátko vyroste, budu stará a neužiju si vnoučata,“ prohlásila do ticha.
Jasně, brambory s tvarohem, žárlím zbytečně, a zase přijde s dítětem!
Biologický hodiny!
Hm. Možná jsem přestřelil, možná jsem na ni moc tlačil, možná jsem byl moc drsný. Vždyť je to můj miláček, a dítě – nic proti němu nemám. Naopak. Docela mě zajímá vzrušující těhotenský sex.
Vlastně se docela těším a lubrikační gel mě vůbec nezajímá. Raději mě nezajímá... Zamrkala jako Bárbína z výlohy a usmála se. Pak mě nadšeně objala a políbila na tvář. „Víš, že máš zítra svátek?“
Sáhla do šuplíku, vytáhla opentlený balíček a podala mi ho.
Rezignovaně jsem rozvázal mašli, rozbalil šílený fialový papír a zíral na malou krabičku s elegantně vyvedeným nápisem Extáze a malinkými písmenky pod tím: lubrikační gel.
____________________________________________________________
Zdroj: https://blog.idnes.cz/hromusko/extaze.Bg08102085
Pohled z roku 2026: Od Extáze k Reflexi
Když se dnes dívám na tyto řádky z roku 2008, vidím v nich víc než jen úsměvnou historku o jedné večeři a jednom fialovém papíru. Vidím tam zárodky témat, která mě provázejí dodnes a která se naplno rozvinula v mé aktuální pentalogii Reflexe.
Tehdy to byla hravá psychologie partnerského „přetlačování“. Dnes, v textech jako "Dvě tváře měsíce" nebo v připravovaném "Kainově znamení", jdou ty pochybnosti a vnitřní spirály mnohem hlouběji pod kůži. Zatímco v „Extázi“ hrdinu vygumuje manželka svou logikou o zdravých spermiích, v mých současných knihách postavy často vygumuje
