Každý chlap je v podstatě slaboch.
„Bojovník s temnou duší a alibismem na jazyku,“ tak jsi to říkávala.
Právě proto jsem vzal papír, tužku a snažil jsem se vcítit, tedy „projít se ve tvých botách“. Týdny jsem skládal slova, zdálo se mi o tom, a jsem je zase mazal. Stín pochybnosti, plochost i neschopnost se vyjádřit... Víš, že psát dopisy opravdu neumím..
Stejně jsem se těšil na to, až ho budeš číst. Vídával jsem tě v představách. Tvé velké oči kloužou po bílém papíře a já nervózní stojím za dveřmi a čekám první reakci.
Pak se dlouze na mne podíváš, a já ucítím na zádech studený čůrek potu.
Pak uděláš krok a ten rozhodne.
Buď mne políbíš nebo projdeš okolo a necháš mne stojícího v prázdné ulici.
Bojím se toho okamžiku a přitom si přeji, aby už byl za mnou. Kdo se bojí nesmí do lesa. A já se bojím toho okamžiku, kdy mi zmizíš za nejbližším rohem nebo prostě odejdeš, tedy tak jak jsi odešla v pátek.
Klidně a rozhodně.
Tehdy jsi mne poprvé políbila a věděla jsi, že o tom okamžiku sním a budu snít snad celý život.
Říkáš si, že dopis píše jen blázen, který byl soudy prohlášen nesvéprávným šílencem, který si nabíhá na ostrou dýku tvého pohledu a vůbec mu to nevadí!
Ty mihotavé okamžiky pochybností a hledání sebe sama ve světě plném samoty.
Absurdita osudu.
Myslíš si, že se rád vzdávám, že nebojuji...
Možná si myslíš, že jsem bytostný romantik, který věří jen v lásku.
Ano, jsem bytostný romantik a lásku nechám, ať mne přesvědčí sama. Já jen urovnávám podmínky, vyrovnávám bagrem povrch a pak budu čekat na to, co láska sama postaví.
Každý vztah je složitý, ale upřímnost a čistota jsou zárukou kvality. I když je pravdou to, že moje i tvoje upřímnost a čistota je relativní pojem, který se nejen mění sám, ale měníme se i my a pak se z milovníků stávají utečenci a milovaných přístavy púro jiné bárky, které plují okolo a vyzařují pocity sounáležitosti.
Takových ztracených přístavů i lodí jsem už viděl...
Já tebe, tvou přítomnost prožívám a cítím, kdy láska začíná, i kdy láska končí. V našem případě je to opravdu složité.
Dva bytostní tuláci, oba máme problémy s alkoholem a oba dva si projdeme léčením. Tedy pokud se štěstím léčbu dokončím.
To víš mám už šest bodů a vypadám jako nenapravitelný kverulant.
A samozřejmě musíš ještě i ty nějakou léčbu nastoupit.
Věřím, že ji nejen nastoupíš, ale i dokončíš.
Podmínky máme dnes opravdu mizerné, oba dva bojujeme se stejným nepřítelem a oba dva si procházíme krizí sebevědomí i krizí naprosto nových emocí.
Já sice podléhám něžným úkazům lásky, ale neumím tě sbalit, jako housky na krámě a obluzovat tě podivnými sliby. Vím a umím jen jedno - tedy projít s tebou bouřlivým počasím a bez ohledu na hromy, blesky, prožít s tebou smysluplný čas, který je vymezený naší touhou.
Je to komplikované, ale jde to.
Zavři oči a nech mne ať hladím i skrytá místa.
Ucítíš podivný klid i tajemné vzrušení a to je Lauro „láska“.
Taková, která má smysl pro nás oba.
Vím, že dokážeme žít vedle sebe, respektovat se, milovat se... pohádat se a přesto k sobě najdeme cestu.
Mám rád tvůj klid i úsměv. Když se na mne podíváš, usměješ se a zamrkáš očima, tak jsem ztracený a zoufale už nechci být sám.
Výchozí podmínky máme stejné.
Nicméně já vnímám, že oba máme za sebou komplikované vztahy i komplikované životy. Oba jsme zranění minulostí a oba se s tím musíme vypořádat. Na cestě nebude rozhodovat o naší budoucnosti okolí, ale rozhodovat budeme my.
Vlastně ty, protože já jsem submisivní LEV. Vidíš, že jsi stejné znamení jako má matka a to byla panovačná PANNA. Myslím, že ty mi každé své rozhodnutí vysvětlíš.
Ale je to pár dní, kdy jsem tě už nechtěl vidět.
Byl jsem zmatený, raněný a sám.
Pro mne je důležitá důvěra a cit. Doufám, že to máš stejné. Také jsem si nevybral vztah v situaci, kdy se léčím a slyším negativní ohlasy, abych se citově neangažoval. Rozumím těm hlasům, rozumím skeptikům, kteří vynáší soudy bez průzkumu terénu.
Na druhou stranu je dost lásek, které tady vznikají a nejde ty vztahy jednoduše odsoudit. A víš co jim na ty hlasy a soudy řeknu: "Kdyby jste ji (myslím tebe) znali, pak pochopíte...! Ztratil jsem v minulosti hodně krve, ale všechny rány jsem si sám sešil, všechny jsou zacelené a já jsem tak otevřený nové lásce. Klidně projdu se svou průvodkyní tu nejdivočejší cestu, kterou nám osud připraví. "
Já se nebojím.
Srdce rozhodlo za mne a já musím jít tou cestou, která připomíná horský výstup na osmitisícovku.
Ano, vím, že ten souboj budu svádět i s tebou samotnou, s tvým strachem, který cítíš uvnitř. Často na něj myslím a víš proč. Je to jasné, já cítím ten strach podobně.
Pokud máš strachy a nezacelené rány, pak je dokážu vyléčit. Nejsem sice ranhojič, jsem jen obyčejný chlap plný citu, ale do boje s tvými větrnými mlýny jdu s hlavou nahoře.
Víš lásko, a promiň, že tě tak oslovuji. Cítím to tak a nechci se schovávat za formality, jsem prostě otevřený a vždy se k tobě budu chovat zamilovaně. Až se přestanu tak chovat, budu už mrtvý.
Víš lásko, já nejsem hazardér, ale v našem případě neudržím své emoce. Neumím žít pragmaticky, nemám spočítané plusy a mínusy.
Víš lásko, já vím jen, že jsem se zamiloval a není to poblouznění. Nejsou to rozdivočelé emoce. Dáváš mi smysl a proto budu bojovat až do konce.
Ano, vidím tě s dlouhým oštěpem stojící na bitevním poli, vidím své znavené tělo i ránu v boku, ale budu ještě dýchat.
Pak je jen na tobě, jestli mne necháš krvácet a zmizíš a nebo se ke mně skloníš a dáš mému životu smysl.
„Ut ameris, ama.“
