A mezi těmi spiklenci rezonuje náhled, pocit, prostě emoce.
Možná někdy byl na světě „herec“, co trému nechal v zákulisí a na scéně sbírá „podprsenky života“. To je hloupost, herec čeká, ba dokonce baží po potlesku a ve skrytu duše se bojí, že je sál prázdný.
A ten, kdo píše nemá funkce, tantiemi ani silný marketingový štáb, který formuje a omezuje hloupost autora, ale…
Kde je život, smysl a komunikace – to nás odděluje od jiných druhů, které nebyly tak úspěšné a necítí lásku, strach ani bolest. Na druhou stranu jsme díky komunikaci vymysleli strach, nouzi, ponížení i válku.
Autor o tom tak nepřemýšlí, myslí jen na to, aby jeho myšlenky oslovily vás, ČTENÁŘE. Autor nevidí sál plný lidí, ale cítí je, pulzují v něm a čeká jen na jediný pohled, který mu řekne: „Jó chlape, to jsi napsal přesně. Já to zažil… a ty jsi popsal moje myšlenky dřív než jsem Já je uměl pojmenovat! Díky chlape…“
A teď už slíbený Charlie
Potichu jsem se snažil v hloupém kostýmu doplazit ze zadního jeviště. Kolem mne se točily dekorace a já jsem nechápal, co se vlastně děje.
Byla to rychlost na svým natáčeních.
Najednou jsem stál na scéně a kolem mne vířila světla jak v New Yorku na Silvestra.
„Do prdele! To je salát, to je zasranej kompost!“, řev zněl odevšad a já se opravdu bál, že se na mne vysype z oblohy skvadra naštvaných a ozbrojených Němců.
„Šéfe, to je salát. Kostým je od Prekový a je prý super…“
„Tak jí zavolej, že ten salát je na hovno a co je to za týpka…“
„Ani nevim, poslali ho k nám.“, ten člověk s kurfem v ruce se koukal bezradně.
„A i ten chlápek je dost povadlej. Vyhodit! Já kurva chci kvalitní zelenej salát a chlapa co vypadá jako Árny a ne sračku! Kurva!“
„Šéfe, kurva se neříká, to už je harašment.“
... a zbytek na mém novém blogu:https://radekhromusko.cz/blog/
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reagujte, ať vím co si myslíte!